ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Červenec 2018

Kdo nebude mít místo

30. července 2018 v 11:48 | Annie |  Afterparty
Srdce velké mám jak lány
na nichž rostou tulipány
sto milých a tucet k tomu
jako kapka do galonu
Přijdou, pobydou a zmizí
cizí, známí, zase cizí
jenom vyorají brázdy
nemám ráda jejich "navždy"
Nyní srdce zaplňuji
knihami a veršíky
nebude mít u mne místo
ten kdo tropí cavyky

Sonet o přitažlivosti

28. července 2018 v 13:37 | Annie |  Planoucí léto
Vždycky se objevíš a poté zmizíš
chvíli to bolí, pár dní mi chybíš
a pak si zvyknu po sté a znova
vše co kdy řekneš, jsou jenom slova

Chvíli to bolí, řeže a pálí
stokrát jsi přišel a zmizel v dáli
vracíš se bez plánu, když už tě nečekám
kde jsi byl se tě nikdy však nezeptám

No, teď jsi tady a říkáš mi milá
vyprávíš jak táhne Tě, ke mě zvláštní síla
že vede nás k sobě i přes dlouhé míle

Jsi moje značka potěšení
když vzbuzuješ mi krve vření
moje kradmé pokušení

Erotická

26. července 2018 v 6:00 | Annie |  Planoucí léto




Tvá krajina známá, potiše mě vítá
spát půjdeme pozdě, až bude svítat
možná ani nesložíme na polštáře hlavu
podlehneme vášním promněněným v vřavu


Neztrácej čas milý
zbytečnými slovy
noc nás rychle míjí
čas klidný a snový

Schovej si mne v pažích
ukryj ve svém těle
nech mne vzlety zažít
v nekonečné mele

Vzplaň

24. července 2018 v 18:04 | Annie |  Planoucí léto
Padá déšť na ulice bezejmené
za všech barev lidských pocitů
Tvé rty jsou chladné, němé
Tvé oči takřka bez citu

Dám Ti svůj oheň zrozený v hrudi
vášeň k žití v srdci Ti vzbudím
vetkám horkost do porů kůže
vzbudím sto Tvých tajných tužeb

Vzplanu Ti žár a nechám Tě hořet
dokud Ti nespálí všechna Tvá hoře

Když není jiná volba, než musím

21. července 2018 v 14:38 | Annie
Volím slova jako dýky,
jež Ti vrazím do srdce
zanechat tě mám či mohu
v dlouhé, pusté rozluce

Chtěla bych být milostivá,
lehce střihnout nůžkami
zamávat ti naposledy
ať už je to za námi

Chtěla bych Tě lehkým dechem
odfouknout jak chmýří
čekat až mi splyneš s mechem
vzduch moc nerozčířit

Neptám se dnes jeslti - ale,
jak tě navždy odloučit
s trochou něhy a přátelstvím
chci se s Tebou rozloučit

Milostná

19. července 2018 v 11:35 | Annie |  Planoucí léto
Máš rty od jahod
a vlasy žitně plavé
jsi můj svátek, boží hod
moje slastné favé

Kůže jako pěna kapučína
moje láska, pomíjivá domovina
v očích modř sta obloh i moří
buď v nich utonu, nebo touhou shořím

Na nose jednu malou, bledou, pihu
jsi místo kam dojdu ze severu i jihu


(Favé z francouzštiny čokoláda, čokoládový bob)

Letní romance

16. července 2018 v 17:07 Planoucí léto

Letní romance


Miluji letní kobaltové nebe
jeho modře mne až v kostech zebe
uranově modrá nebesa
nad nimiž srdce zaplesá
klenbu chrámu barvy chrpoví
za ním je možná někdo, kdo o nás všechno ví


Zeleň stébel si vzalo slunce
hned v čase, kdy odešlo jaro
vyzdobilo s ní lesní luhy
červnovým nevěstám pentle a stuhy


Je svátek od svítání do setmění

a od setmění do tmy
sto dnů, které patří létu

Když se nazadaří

13. července 2018 v 16:58 | Annie
Když se nedaří

Babička mi říkávala,
to jsem ještě byla malá
"Žádný nezdar holka není
když s něj vezmeš poučení"
pak to je jen hezká lekce
bychom mohli žíti lehce
Kdybys živá holka byla
jen a jenom ve štěstí
neznalas by cenu ráje
kam život tě má dovésti
Pamatuj se děvče zlaté
Pánbůh pln je moudrosti
naloží ti jenom tolik
kolik můžeš unésti
Nesuď příliš unáhleně
co je radost, a co břémě

To se nepovedlo...

12. července 2018 v 17:01 | Annie
To jsem tomu zase dala
že já blbá nezalhala
pravda cnostná býti může
jenže neláká mi muže

Řekla jsem mu na rovinu
zase tropíš lotrovinu
Vždyť to smysl nedává
co sa ti to zazdává?

A on pravil afektivně
"Ty jsi jedovatá svině!"
srdce jak ledové květy
chrlíš neupřímné věty

To jsem tomu teda dala
chovala se jako malá
"Sbal jsi svoje saky paky
jdi si k řece chytat raky
nebo racky do povětří
jenom už se ke mě netří!
Nechoď, neklep, uzavřeno
co bylo je promarněno
To jsem tomu dala dala
že jsem s Tebou já kdy spala
řekla bych že trochu zvláštní
o co více bylo vášní
pak rozpaky, trochu studu,
že jsme chtěli zahnat nudu"



27 cílů

5. července 2018 v 21:19
Životní cíl

Pro tento rok 27 odrážek
pokrylo stránku deníku
nevzdat se po sérii porážek
a vyměnit u dveří kliku

Zasét růže a jabloń vykúčit
a hlavně se ze svých chybek poučit
napsat skladbu pro varhany, žestě
vydat se na výlet, zdolat Ještěd

Hlavně nepodlehnout mužským klamům
a držt se dále od starších pánů

Ráda bych dopsala sbírku sonetů
poznala naší rodnou planetu
uběhla míli od hodinu
poznala, když svůj cíl minu
zažila ranní kocovinu
a aspoň týden, dva bez splínu

Toužím se podívat do vesmíru
a najít ve svých citech míru
uchovat ze vzpomínek jenom krásné
jednou vidět hvězdu jak umře, zhasne

A pak tu máme menší cíle
užít si všechny hezké chvíle
radovat se s okamžiků
a prožít časy beze ryku

No a pak ten poslední
života se nebát
a hned, jak se rozední
obleknout si kabát