Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Povzdech

16. června 2018 v 16:54 | Annie |  Zamyšlení
Kéž samota nejsou okovy,
ale křídla na kterých vzlétnu
i když přeji si to, tak kdo ví
a rok kloní se k létu

Každé štěstí zpočátku je poté
vykoupeno nejmíň tisíkrát
zapomněl jistě moje jméno
tan kdo tvrdil:
Budu Tě navždy milovat

A zapomněl jistě na všechny chvíle,
které já opustit neumím
vždyť věci nejsou černé nebo bílé
a život není jen radost nebo splín
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 16. června 2018 v 18:30 | Reagovat

Veľmi pekné a smutné zároveň. Dobre tento pocit poznám. Niekedy je treba zažiť nové, ešte lepšie chvíle :P :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 17. června 2018 v 20:20 | Reagovat

Romantické, smutné, i o tom jsou básně. Moc pěkné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama