ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Povzdech

16. června 2018 v 16:54 | Annie |  Zamyšlení
Kéž samota nejsou okovy,
ale křídla na kterých vzlétnu
i když přeji si to, tak kdo ví
a rok kloní se k létu

Každé štěstí zpočátku je poté
vykoupeno nejmíň tisíkrát
zapomněl jistě moje jméno
tan kdo tvrdil:
Budu Tě navždy milovat

A zapomněl jistě na všechny chvíle,
které já opustit neumím
vždyť věci nejsou černé nebo bílé
a život není jen radost nebo splín
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 16. června 2018 v 18:30 | Reagovat

Veľmi pekné a smutné zároveň. Dobre tento pocit poznám. Niekedy je treba zažiť nové, ešte lepšie chvíle :P :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 17. června 2018 v 20:20 | Reagovat

Romantické, smutné, i o tom jsou básně. Moc pěkné...

3 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 19. července 2018 v 14:03 | Reagovat

Toz jakou originalni poklonu vymyslet u téhle ... pfff ...
Je skvělá jak všecky.

A k obsahu:

kdo miloval, navždy zapálil plamen
nic a nikdo ho toho citu nesprostí
je fuk jak místně, časově je vzdálen
láska není vryta do srdce, ale do kosti

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama