ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Červen 2018

(Ne)být Tebou

25. června 2018 v 10:44 | Annie |  Afterparty
Vážně mě těší, že nejsem ve Tvé kůži
lžeš ženám, dívkám, oblbuješ růží
a pak je necháš na pospas času
pocucháš nervy a zničíš krásu
Hned, jak, získáš si důvěru
zuby si brousíš na nevěru
sotva jsem začala cítit lásku
přestřihls naší cílovou pásku
Vážně mě těší, že nejsem Tebou
vzpomínky v srdci jako kry zebou
kolik jsi mluvil, tolik slíbené
a pak byly dveře navždycky zavřené
Jsem hrdá na to, že mě nechápeš
pár let si v citech ještě potápeš
nosíš nos nahoru ve cnostné poze
a chvástáš se jak rozumíš poezii i proze
prý kult hnus jsou knihy dnešní
a sám na klopě odznak rudých třešní!

Past čekání

19. června 2018 v 18:34 | Annie
Past čekání

Ležím v travinách pod letní oblohou
mezi prsty stébla lipnice
bože, proč stát se nemohou,
věci ve které doufám, nejvíce

Co když tam někde v dálce
dva v trávě také léží
a dívají se vzhůru na nebe
jednomu zdá se, že šťasten víc stěží
druhému v srdci mráz zazebe

Cvrčci symfonii noci rozehrají
tančí světlušky na jejích vlasech
ona jen dech v plicích tají
drží slova v tichosti na rtech

Mlčí oba, ztrácí se ve svých myslích
políbit by chtěl její šíji
mlčí oba, a ona čeká věci příští
políbit by chtěla jeho ruce

Moje past

18. června 2018 v 10:19 | Annie |  Zamyšlení
Spřádám si sítě s vlastní touhy
a sama do nich se chytám
jsem slabší nežli vůle slouhy
předsevzetí jsou ty tam!
Chycená v honbě pro lásku
visíc nad propastí na provázku
když vyškrábu se nahoru, rány si hojím
no a pak zase v řece po krk stojím
Až naučím se chodit sama po světě
těšit se z věcí všedních
pak možná mi pšenka pokvete
tam kde dnes ani plevel není

Povzdech

16. června 2018 v 16:54 | Annie |  Zamyšlení
Kéž samota nejsou okovy,
ale křídla na kterých vzlétnu
i když přeji si to, tak kdo ví
a rok kloní se k létu

Každé štěstí zpočátku je poté
vykoupeno nejmíň tisíkrát
zapomněl jistě moje jméno
tan kdo tvrdil:
Budu Tě navždy milovat

A zapomněl jistě na všechny chvíle,
které já opustit neumím
vždyť věci nejsou černé nebo bílé
a život není jen radost nebo splín

Představy mého bytí

12. června 2018 v 7:55
Představy mého bytí

Vidím sebe
jako pramen řeky
jež protéká údolí již celé věky

vidím se
jako nitky pavučiny
ze sukně první baleríny
jako okvětní lístky kopretin
laň, co hledá vodu, stín
kousek, dílek, do mozaiky
chlup s kožichu hrdinské Lajky
nohu mravence poustevníka
a jedno vlákénko lípového lýka

Tělem mi koluje voda sta moří
příliv mě postaví, a znovu zboří

Na pravém místě

9. června 2018 v 21:34

Lásku nepoznat, a nebo jí ztratit?
a pak se po zbytek nocí, dnů trápit
kdo nepoznal po ní jak Sahara touží,
a Ti kdo znali jí, srdce si souží

Uběhla léta jak pohledy z vlaku
co tehdy neznala jsem, dneska chápu
stáli jsme nesměle, a venku pršelo
nic s toho se ale státi nemělo
A od toho dne jsi ve mě uchycen

jak obraz hřebíkem na stěně přibitý
nehraje roli, že zůstaly jen
vzpomínky, které hřejí i bolí

Ty dva roky, které jsme strávili na téhle Zemi
za nic na světě nevyměním