Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Káva s osudem

26. dubna 2018 v 19:32 | Annie |  Zamyšlení
Nejdůležitější otázka

Osude, posečkej prosím na vteřinu
zastav se, otoč se, ať poznám Tě, neminu
pojď se mnou na kávu Pod Kaštany
ráda bych se ptala na další rány

Dám si expresso, ty třeba risretto
a pak se poptám: "Co chystáš na léto"?
na podzim, na zimu, na další roky
kam asi povedeš moje kroky

Jazyk mi pálí, co optat bych se chtěla
kam vede mě cesta, než mi vlas zbělá
kolik lásek mi chystáš ještě?
"Tolik co píšťal mají žestě"

Vrtá mi hlavou, odpusť mi otázku
"Jsem stará či mladá na lásku?
Proč sbírám krachy jak na šňůru korále
a s každého pocitu Salto mortalé!"

On usmál se pod vousy, přimhouřil oči
"Přece jen pro lásku svět se netočí
Zapomeň co bylo, nech plava bolesti,
žij chvíli tu a teď, ve vosku nevěšti."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marcela Marcela | E-mail | 26. dubna 2018 v 20:48 | Reagovat

Osud teď tu je a na nás se stále směje. Kdoví co nám dál přichystá, tím si nikdo ani já nejsem jistá.
Je to úplně jedno, jsme tu všichni tady a teď v jedno :-)

2 Marcela Marcela | E-mail | 26. dubna 2018 v 20:49 | Reagovat

Krásná báseň spojená s životem ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama