ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Duben 2018

Kde je princ na koni bílém?

30. dubna 2018 v 20:09 | Annie |  Zamyšlení
Mám dvacet tři a pár dní k tomu
nedávno našla jsem si první šedý vlas
však ještě nehledám toho domu
kde žít bych chtěla, než skončí můj čas

Na bílém koni nikdo nepřicválá
vždyť dobrá půlka se jich dnes bojí
takové naděje jsou prázdná sláma,
aty jen z života radost krojí

Mám dvacet tři, avšak pořád ještě
když vařím oběd, písně si zpívám
pár lidí řeklo mi: Jsi žena, už ne děvče
měla by jsi vážná být a nepodléhat hrám



Předjarní

30. dubna 2018 v 7:00 | Annie |  Haiku- japonské básně



Potiše šumí
v poryvech nočních vánků
nahé stromoví



Byla již dávno
do papíru vyryta
avšak ztracena

Moře

28. dubna 2018 v 6:00 | Annie |  Tanku - Japonské básně

Kéž znovu stanu
na břehu Tvého moře
vlny odnesou

vše vyřčené i skryté
co stálo mezi námi

Káva s osudem

26. dubna 2018 v 19:32 | Annie |  Zamyšlení
Nejdůležitější otázka

Osude, posečkej prosím na vteřinu
zastav se, otoč se, ať poznám Tě, neminu
pojď se mnou na kávu Pod Kaštany
ráda bych se ptala na další rány

Dám si expresso, ty třeba risretto
a pak se poptám: "Co chystáš na léto"?
na podzim, na zimu, na další roky
kam asi povedeš moje kroky

Jazyk mi pálí, co optat bych se chtěla
kam vede mě cesta, než mi vlas zbělá
kolik lásek mi chystáš ještě?
"Tolik co píšťal mají žestě"

Vrtá mi hlavou, odpusť mi otázku
"Jsem stará či mladá na lásku?
Proč sbírám krachy jak na šňůru korále
a s každého pocitu Salto mortalé!"

On usmál se pod vousy, přimhouřil oči
"Přece jen pro lásku svět se netočí
Zapomeň co bylo, nech plava bolesti,
žij chvíli tu a teď, ve vosku nevěšti."

Večer jarní

26. dubna 2018 v 11:05 | Annie |  Haiku- japonské básně
Předjarnní večer
toužím hluboce usnout
v náruči šera

Moje (ne úplně) nejdůležitější otázka

23. dubna 2018 v 20:41 | Annie |  Zamyšlení
Tato báseň není rytmicky ani veršově dokonalá, vlastně ani dobrá. Ale je to výsledek pokusu.
Šlo o automatické psaní, které má uvolnit nevědomé myšlenkové pochody a frekvence. Sama jsem se docela divila, jak moc reálný může být výsledek.


Kdybych ze sta otázek, které jazyk pálí
měla vybrat jedinou
možná bych se ptala, proč zmizels v dáli
rozhodl se odejít za jinou

Ráda bych možná také ptala
kde udělala jsem chybu? Už jako malá?
proč děs mi roky srdce svírá?
Mi naději i sil již moc nezbývá.

Rozumnější by ale bylo,
neptat se na to, co již minulo
upnout zrak k tomu, co ještě čeká
jak bude má cesta daleká?

Mám si vzít boty s ocelovou špicí?
Nebo budu za chvíli navždy spící?
Jenže pak bych již oči nezavřela
bych se chvíli konce dověděla.

A tak se zeptám na banalitu
mám uvolnit z duše skrytu -
rád mě má a modré z nebe by mi dal
jenže v mém srdic nebyl nikdy král
a já bych nebyla dáma
byť vroucně od něj milována
Čeká mne ještě někdo jiný?
Nebo to jsou jen malé stíny?
Možná bych jej měla ráda
on mě jako ženu, já jej jako kamaráda

Zavřené oči

17. dubna 2018 v 10:56 | Annie |  Zamyšlení

Když zavřu oči, teprv Tě vidím
ne tak jak jevíš se v odraze světla
promlouvat potichu Tvou duši slyším
a srdce divoce, zběsile tepat

Vůně Tvé kůže je jasmínová
toužím se dotknout jí, zas a znova
a dech, dech voní po skořici
když se tiskneš k mému líci

Spustím víčka, a dlaně Ti na tělo
kdo vlastně říká, co by se nemělo?
chci poznat vše, co schováváš, co skýtáš
se zavřenýma očima mě ve svém světě vítáš

Když zavřu oči

16. dubna 2018 v 9:54 | Annie |  Zamyšlení
Když zavřu oči

Za víčky mám tolik světů
kolik na trnce je květů
upletené s nitek snění
jemný jako řas zachvění
hebký jako okvětinky
jako tuší psané linky

Na obzoru racci krouží
moře tmavne, syčí, bouří
lesy akátové šumí
vítr po skaliskách duní

Malé domy na římsách skal
uhnízděné jako na slunci lvi
hory nad nimi běží v dál
a myslí linou se sny

Vyznání

14. dubna 2018 v 6:29 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Otvírám srdce Tobě
kdo zván sty jmény
Kdo nad světěm bdíš

obklopuješ vše živé
putující po Zemi

Cit a rozum

12. dubna 2018 v 11:22 | Annie |  Afterparty
Skončilo to tak rychle, jak to začalo
jen pár vzpomínek na ty dny zůstalo
občas mi chybíš, a pak zapomenu
jen nasládlá pachuť zůstala ve jménu

Tvé jméno prý oslavou žití
lásky, existence, jsoucna, bytí
podle snáře znamená:
"Že šťastná s ním budeš žena"

Jenomže tahle cukrová vata
nejednu včelu k sobě zláká
Měla jsem tušit, měla jsem se ptát
jaký je důvod toho "Mám Tě rád"

Vždycky pohádky přece končí
Vzali se a všichni zvonili zvonci
Dovolila jsem si doufat, že se to stává
stačí pusa a mám tě ráda

Jenže psal se rok s číslem dva tisíce
létaly rakety, airbusy, družice
Z lásky a citů skořápky, ze vztahů pakty
a rozum rozdává dokola karty