ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Březen 2018

City

31. března 2018 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Toliko citu
jsem darovala jiným
i tak odešli

O pocitech

29. března 2018 v 8:00 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Kéž bych uměla
o svých pocitech napsat
dlouhou báseň

ta vše by sebou vzala
srdce bych měla čisté

Pochyby

27. března 2018 v 16:29 | Annie |  Zamyšlení
Kéž by byla jedna cesta
vedoucí mě ke štěstí
jenže jich je deset tuctů
a milion rozcestí

V každém mojem rozhodnutí
pochyba hlodá
proč tohle, a ne tamto?
To je přece škoda!

V každém drahokamu písek
a červík v ořechu lísek
v rozhodnutí pochyby
a otázka: Co kdyby?

Moje malá ale

26. března 2018 v 18:23 | Annie |  Afterparty
Vždycky je v tom nějaké ale
tak jsem dala všemu valé
ve vzpomínkách budeš tím
koho reálně jsi stín

Každý osud má své bitvy
prudké, ostré jako břitvy
mělkké jako brouzdaliště
tak to zkusím někdy příště

Vždycky je v tom nějaká bota
průser, šalba, prostá slota
a když se zdá: To jsem chtěla!
rozsype se láska celá

Jen tak večer

25. března 2018 v 7:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Když se podívám
z okna na nebe temné
srdce mi tluče

Dvě krátké básně, japonského stylu, o dopisech

21. března 2018 v 16:10 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Ve schránce hnízdí
papírové vlaštovky
vzkazy milenců

mají popsaná křídla
těla, perutě



.................................


Hedvábný dotek
inkoust zanechá stopy
plny citu

Posílám v obálkách
kousky srdce a duše

Dopis

19. března 2018 v 17:28 | Annie |  Zamyšlení
Dopis

Štrůček dopisů dva palce vysoký
už je to takové dva, tři roky
co psala jsem ti z rána i k večerů
o lásce, životě, i vodě ve džberu

Stránku za stránkou, písmeno k písmenu
svět na papíře psán kdysi milému
kajíce sypala si popel na hlavu
a ty jsi měl s toho jen srandu, zábavu

Co stesků vypsaných, omluvy košaté
příměrů, metafor, jež byly paťaté
bolavá doznání, pravdy nevyřčené
pocity falešné a nebo změněné

Život ve vzpomínkách

16. března 2018 v 13:04 | Annie |  Experimentální tvorba
Život ve vzpomínkách

Ještě jsem tady, ale už se vzdávám
vznáším se k nebi, a pak padám
Sen se rozplynul, bublina splaskla
to byla celá ta naše láska

Ještě si vzpomínám na vůni vlasů
na oči podobné hlubokým tůním
ještě jsi v ránu i poledni
když se stmívá i rozední

Co nyní je, protéká mezi prsty
jak vody ledové pramínek
a těch pár kapek, co zbylo mi v hrsti
se promění do vzpomínek

Stále jsi tady, přízrak v mysli
ztracený přítok Visly
na stole fotka od slunce zbělalá
a já bych zapomenout měla!

Procházím městem, a za každým rohem
čeká mne jedna vzpomínka
některá krátká, lehká a storhá
jiná hřeje srdce jako kamínka