Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Kotlina

17. května 2017 v 8:06 | Annie |  Ve Valašskéj kotlině
Dala jsem se, drazí, do experimentů.
Tohle je rýmovačka složená ve stylu lidových písní. Tedy aspoň takový byl záměr. Ono k tomu to toulání po lesích květnových v 5 ráno úplně ponouká, aby si člověk začal pozpěvovat. Horší to pak je, když zjistíte, že od každé písničky znáte přinejlepším sloku a půl. A pak přijde improvizace. Ty mohou být zajímavé.
Tohle je tedy jakási improvizace na Valašské písně.

Už je ráno milý
pojď ku mě na chvíli
už je dopoledně
pojď na chvíli ke mě
už poledne zvoní
z kopců nad Větroní
přijď můj milý ke mě
v noci nebo ve dně.
Už odbíjí třetí
ze zvonové věže
jako pírko letí
kde jsi milý, kdeže !
K sedmé schyluje se
den se k noci kloní
už se zavírají
květy od jabloní
kde jsi milý ostal?
čekala jsem darmo
budu čekat zítra
máme celé jaro
....




Ještě bych ráda reagovala na jeden článek, který se zde na blogu vyskytl. Šlo o zamyšlení nad literární kulturou dnešní doby. Řekla bych, že není stěžejní knihou šokovat, řekla bych, že je stěžejní popsat realitu tak jak je, bez zbytečného přikrášlování. Když budete číst knihu o rakovině, je asi na místě se domnívat, že tam nebude jen duha, poníci, kytičky a zvířátka. Možná mě to nešokuje kvůli studijnímu oboru, kde to máme každý den. Ostatně, knihu jste si vybrali sami. On ten svět totiž taky takový není, takže literatura zachycuje jen to, co vidí. Ne každý tyhle věcí vidí, a když je nevidíte, tak Vás to šokuje a znechutí. Jde jen o jakýsi úhel pohledu. Lidé, co neměli anorexii nebudou mít potřebu o ní psát příběh. Lidé, kteří jí měli se možná takto vyzpovídají. Každý příběh je zpověď autora, jen méně či více okatá. V každé knize je s autora více, než by on sám chtěl.
A navíc, nemusíte tyto knihy číst. Já třeba tento žánr zbožňuji - protože si vždycky uvědomím, jak malé jsou moje problémy. To je zase můj úhel pohledu. Taková kniha Třetí poločas mi dala skutečně nový pohled na svět, ač podle některých jde temná až je zle, a většina lidí, kterým jsem jí půjčila jí nedočetla.
Myslím si, že zobrazovat svět takový, jaký jej vidíme, je správné. Neexistuje jedna objektivní verze toho, jak nazírat na to, co se děje. Říkají to narativní psychologové, mnohé teorie.
Jedna kniha tedy může být pro jednoho člověka nudná, pro druhého spásná, pro třetího nechutná a pro čtvrtého jen oddychové čtení.


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 17. května 2017 v 13:50 | Reagovat

Básnička je hezká, a já mám právě ráda realistické knihy - i když realita je někdy opravdu krutá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama