Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Slepota

30. března 2016 v 12:26 | Annie |  Pozdravy

Slepota

Co oči nevidí, to srdce nebolí
tak rači se na svět nedívám
já kreslím si údolí cukrových homolí
a mířím sama nevím kam

Co oči nevidí, to duši nebolí
tak slepá raději zůstanu
jsem jen další kolečko v soukrolí
jen jeden ton zahrátý na tantamu

Co oči nevidí, to se mě netýká
jsem jenom panenka na kusy rozbitá
slepota duševní a v srdci kry
temné jak noci jsou moje dny


Co oči nevidí, nebolí srdce
co v duši nesneseš vypišou ruce
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 30. března 2016 v 13:20 | Reagovat

Je to smutné, ale opravdu moc krásně napsané. :)

2 Just Blaze Just Blaze | 30. března 2016 v 14:37 | Reagovat

V poslední době čtu různě často básně a vždycky mám z toho dost podobnej dojem. Zdá se mi to takový těžkopádný, rýmy nesedí úplně, plytký, zbytečný, banální, dětský, nemá to styl, strukturu, vyznění je o ničem. A teď to hlavní!

V Tvým podání je to všechno, co jsem zmínil, přesně naopak. Jsi moje favoritka! Díky :-)

3 Fredy Fredy | Web | 30. března 2016 v 14:49 | Reagovat

krásná básnička, moc se ti povedla :-)

4 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 1. dubna 2016 v 15:11 | Reagovat

Annie, palec hore. :)

5 Sugr Sugr | E-mail | Web | 4. dubna 2016 v 18:25 | Reagovat

Též velmi chválím, pěkné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama