Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Návrat domů

9. února 2016 v 15:18 | Annie |  Zamyšlení
Předem bych chtěla upozornit, že tato básnička pochází někdy z léta 2013. Abych ještě lépe nastínila oč jde a proč jí dávám k dnešnímu tématu - s kamarádem jsme měli takovou básnickou výzvu, on mi dával denně dvě slova a já na ně tvořila. Samozřejmě bych ráda stvořila ještě nějakou aktuálnější tvorbu, ale konec, pokud se to povede, tak články na téma týdne klidně můžou být dva.
* * * * *

DOMOV

Sahám na kliku, potichoučku cvakne
za dveřmi - žádný smích, pohyby kvapné
otvírám dveře, ocitám se v šeru
sama v prázdném prostoru
sama v tichém večeru


Kabát odkládám v předsíni,
zouvám se bez rozsvěcení
žádný vzkaz na lednici, na skříni
co čekám, --- když tu nikdo není ...


Káva od rána vystydla v konvici
neustlaná postel, prázdný hrnek v ložnici
rozečtená knížka, pár papírů na poznámky
obálky, tužka, dopisní známky
Někde v koutě odhozené psaní
stopadesát řádků o samotě ránní
Old letters elegant handwriting — Stock Photo #6088669

Sama v tom mrazivém tichu
s odrazy zašlého smíchu
poslouchám....
Po ulici někdo běží
už zase venku sněží
zvony ozývají se z věží ...
tak se sama sebe ptám...




Odkazy na obrázky.
Vzkaz: http://www.evropsky-rozhled.eu/vzkaz-jana-petraneka/

Klika: http://www.chatar-chalupar.cz/puvab-starych-klik/

Dopis: http://depositphotos.com/cart.html
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 9. února 2016 v 17:41 | Reagovat

Moc hezké. Vždy je zajímavé ohlédnout se zpět. :)

2 Sugr Sugr | E-mail | Web | 9. února 2016 v 18:20 | Reagovat

I když je básnička tři roky stará, je pořád krásná! :-) Básně nestárnou...

3 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 10. února 2016 v 9:00 | Reagovat

[2]:
Básně nestatárnou.
Zrovna jak kafe v konvici.
/Káva je samoobnovitelná/

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 13. února 2016 v 18:15 | Reagovat

Pěkná básnička. Připomnělo mne to tu píse%n Skončili jsme jasná zpráva ale je to jemnější a lepší

5 she-keeps she-keeps | E-mail | Web | 14. února 2016 v 21:18 | Reagovat

Také se mi líbí tvá báseň. Bude mezi dalšími vybranými články na téma týdne. :-)

6 mysteriouswolf mysteriouswolf | Web | 17. února 2016 v 8:16 | Reagovat

Jsi šikovná. Tenhle styl mám moc ráda...

7 Vee Vee | E-mail | Web | 17. února 2016 v 21:52 | Reagovat

Krásné.
zaujala mě nejvíce ta část s kávou, protože tu opravdu miluju. A tak jsem tě chtěla poprosit, nebo ti vnukla nějaký takový nápad, zda bys mohla báseň či nějaký článek věnovat právě "kávě"/"cappucinu"?
Strašně moc ti děkuji za zpříjemněný večer krásným článkem :)
Vee

8 Eduard Nud Eduard Nud | 27. června 2016 v 20:28 | Reagovat

Pěkná. Ale jiní ji zhodnotili lépe. Můj komentář by měl být o mém velkém snu podívat se zase domů k nám, kde to všechno dobře znám. Kde vítr zpívá vlaštovkám. I když jsou tam jenom sýkorky, vrány a holubi.

Žil bych ve svém pokoji, kde jsem prožil takřka celý život, se svým bratrancem a jeho ženou. Oni by mi sloužit nemuseli, na to, co bych nezvládl, bych měl službu, ale já bych jim mohl ještě v mnohém pomoci.

Když oni si myslí, že už nic nezvládám, že se nepostarám ani sám o sebe. Tady jediné, co potřebuji, je jídlo a prádlo, ostatní si dělám všechno sám. Všechno, ale nechme satiry. Oni si myslí, že o ně nestojím, ale stojím, neumím to však dát najevo.

To je můj největší problém. Za ta léta protivenství jsem trochu zahořkl a naučil jsem se nedávat najevo svoje city. Naučil jsem se nedávat najevo ani to, že vnímám. Slovy básníka: Vím, že neví, že vím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama