Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Leden 2016

Vzpomínej (Haiku)

29. ledna 2016 v 21:30 | Annie |  Haiku- japonské básně
Vzpomeň si prosím

aspoň na jednu chvíli

byli jsme šťastní

O jednom muži

25. ledna 2016 v 0:16 | Annie |  Zamyšlení
O bože rozmilý, jakého blbce,
našla jsem to já jednoho dne v kopce.
O BOŽE ROZMILÝ, kam rozum dala jsem,
že jsem chodila s takovým mamlasem.
Byl to muž pohledný, jako obrázek,
leč charakter plochý jak pobřežní obrázek.
Neuměl ani podlahu umýti
nebo si knoflík na košili zašíti.
Ba dokonce ani sehnat jehlu,
sbohem a valé tomu nemehlu.

Největší chyba?

23. ledna 2016 v 9:26 | Annie |  Pro přítele
Největší chyby

Kdybych tě, miláčku, označila
za největší chybu života
to bych byla příliš milá
tak velká není tvá hodnota!

Kdybych se chlapče utápěla
v slzách a vzpomínkách minulých
co bych s toho vůbec měla?
jsi pomíjivý jako sníh.

A tak si myslím, že konec dobrý
nenajde se ztracenné
a čas odvál všechny spory
jen hořkost v srdci, jen tu ne.

Velmi krátká, improvizovaná básnička, napsaná během hloubání nad vývojem přístupu k závislosti a Harm reduction. Vím, že není dokonalá po textové stránce, není vymazlená. Ale je to něco, co cítím teď, když za okny padá sníh.

Óda na korzet

12. ledna 2016 v 22:10 | Annie |  Zamyšlení
Oda na korzet
Mám ráda korzety
Pocit stažení
Nemoci dýchat
A kůže pálení
Nutí mne chodit
S hlavou vztyčenou
A jako dámu
Shýbat se v kolenou
Látka mi přiléhá
Na kůži u boků
A černé spirály
Podobné rokoku
Pnou se mi hrudí
Mám ráda pocit
Že jsem jak v brnění
Železnou kosticí
Neprojde trápení

Epitaf

10. ledna 2016 v 20:14 | Annie |  Haiku- japonské básně
Epitaf

Díky žes byla

sedmašedesát let

děti povila

Poslední den

7. ledna 2016 v 7:26 | Annnie |  Zamyšlení

Poslední den života

Díky Ti Bože za nevědomí,
který den má číslo poslední,
nevíme kdy naposled se rozední,
a kdy odbije k poledni.

Netvař se zas tolik nešťastně,
že nevíš kdy vyhasneš.
Však i ty ucítíš v den poslední,
jak klepeti ti po rameni.

Ještě zastrouhat tužku a dopsat snad
písmena do knížky, pár posledních řad
ozdobit kurzívou Memento Mori
teď jestli chceš, vem mě za hory
a vzpomínky jsou korálky na šnůrkách
přestřihneš nit, sypou se jak hrách