Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Anonymita

14. září 2015 v 11:55 | Annie |  Experimentální tvorba
ANONYMITA

Sedíme spolu v jednom pokoji
je zima až se třesu
dnes už se nebojím
dnes jsem sevřená v děsu

Ty a já
jsme dva paralelní světy
a protneme se jen s večerem
prohodíme dvě až tři věty
než ke spánku se ubrem.

Společné stopy jdou jen chvíli
a pak zase jen anonymní pocity
když noc se k ránu chýlí
nejsme my, ale já a ty.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alexander1918 Alexander1918 | Web | 14. září 2015 v 21:29 | Reagovat

Moc hezká báseň. Ten 4. verš je velice dobrý. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama