Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Září 2015

Hypotéza

29. září 2015 v 21:51 | Annie |  Zamyšlení

Kdybych měla těch zlatých penízků
sbalila bych batožinu
a pak na nějakém remízku
doufala, že tě minu.

Dala bych se na cesty
do krajin široširých
a na každém rozcestí
ptala se po svých milých.

Nechala bych se unášet
v kocábce s dírou ve dně
připsala do života tiráže
chyba je asi ve mě
....

Jako zbabělec
vzala bych nohy na ramena
jsem jen cizinec
a nic neznamenám!


Haiku - chybíš mi

24. září 2015 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Chybíš mi chlapče

dej mi důvod smát se

dny míjí noci.



Milý (Haiku)

22. září 2015 v 16:10 | Annie |  Haiku- japonské básně
Zapomeň milý
Na každou chvíli
Co jsme kdy byli


Hladina (Haiku)

21. září 2015 v 16:08 | Annie
Vodní hladina

Čeřená potápkami

Stýská si noci

Haiku - Líska nad řekou

20. září 2015 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Líska nad řekou

tyčí se až do nebes

tančící dáma





Haiku - cizinec

19. září 2015 v 10:08 | Annie |  Haiku- japonské básně
Líbala jsem tě

dotýkala se těla

nyní jsi cizí

Anonymní ráno - sonet

18. září 2015 v 13:00 | Annie |  Zamyšlení
Na popud jednoho mého kamaráda, rozhodla jsem se zkusit další pevně ohraničenou básnickou formu, a to sonet. Jde skutečně o mojí sonetovou prvotinu a tak prosím, omluvte, že je kostrbatá.




Odešla jsem za úsvitu
Potichu zaklapla dveře
Co zdálo se nemožné v přítmí bytu
Je teď v mojí sféře

Nechala jsem ti na stole
Jenom krátké psaní
"Až budeš chtít, zavolej mi"
A dne hezkého přání

Odešla jsem potichu
Do letního rána
Znavená po pletichu
Nejsem už moc dáma

I tak díky za Tvé tělo
Promiň - jméno v hlavě neuskvělo

Haiku- o řece

18. září 2015 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Nad řeknou stála

noc plakala potichu

sbohem příteli


zdroj obrázku: http://cz.forwallpaper.com/wallpaper/river-drawing-bridge-road-234377.html

Haiku - o lásce

17. září 2015 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně




Milostný dopis

černým inkoustem psaný

zarmutí srdce

Třetí haiku- o rybníce

16. září 2015 v 8:00 | Annie |  Haiku- japonské básně
Blankytná vážka

u rybníka rákosu

diamantem

Haiku - o noci

15. září 2015 v 9:36 | Annie |  Haiku- japonské básně

Inkoustová noc.

Voní deštěm, ocún.

Má letní múza.

První Haiku

14. září 2015 v 21:34 | Annie |  Haiku- japonské básně
Měla jsem muže,

ztepilého jako strom

odešel zjara.


Anonymita

14. září 2015 v 11:55 | Annie |  Experimentální tvorba
ANONYMITA

Sedíme spolu v jednom pokoji
je zima až se třesu
dnes už se nebojím
dnes jsem sevřená v děsu

Ty a já
jsme dva paralelní světy
a protneme se jen s večerem
prohodíme dvě až tři věty
než ke spánku se ubrem.

Společné stopy jdou jen chvíli
a pak zase jen anonymní pocity
když noc se k ránu chýlí
nejsme my, ale já a ty.

Žití

9. září 2015 v 8:47 | Annie |  Zamyšlení
Kdyby jsi chápal moje žití
nemohl by jsi mluvit tak
jsem raketoplán co se k zemi řítí
jsem jen ohořelý vrak!
Kdyby jsi chápal jaká bolest
mi v srdci hlodá každý den
neptal by jsi se jestli vzplane
vrak již stokrát ohořen!


Báseň o životě

8. září 2015 v 12:44 | Annie |  Experimentální tvorba
Chtěl jsi se mnou až do konce žit sladce
však opomněl jsi jediné!
Co třeba mne zeptat se,
zda nemyslívám na jiné!

Vše, co mělo býti všednní
bral jsi jak příslib pro mnoho let
a čekal jsi, že se změním
to jsi se příteli, hodně splet!

Nikdy jsem nechtěla vidět tvou kůži
a cítit na své tvůj dech
nestojím o gerberu ani růži
prosím tě, jen mě žíti nech!

Najdi si jinou, sobě milou
která ti dítě povije
a pak se tvé bolesti smyjou
a já budu jen bestie!







Tato báseň byla napsána pro jednoho člověka, který s lásky udělal peklo na zemi, vyděračství a vůbec nešťastný příběh.

Je život fér?

7. září 2015 v 19:40 | Annie |  Zamyšlení

Život není fér

Co po zemi chodím-
nenašla jsem
jedné jedinné rovnosti.
Není v penězích, není v čase
v lásce, ani polnosti.

Mnoho lidí řeklo mi zatím:
Však každý jednou zahyne!
Rovnost lidí i přírody
je v tom, že všechno pominne.

Však ani smrt milosrdná,
nedává každému postejnu.
Někoho, než vezme, k zemi strhá
a jiné kradmo a pojemnu.





Přiznávám se, původně jsem chtěla téma týdne vynechat, ale najednou mne chytla slina a šlo to.

Dva, tři cucfleky

6. září 2015 v 19:40 | Annie |  Experimentální tvorba

Dovolte, abych vysvětlila okolnosti vzniku tohoto experimentálního počinu. Abych byla upřímná, nešlo mi dneska
napsat báseň, která by byla teskná, protože mám především vztek. Pro mě básnicky zatím nezpracovaná emoce. Tak jsem seděla a psala co mě zrovna napadlo.


Po kapkách padá na město noc
a tma se střádá do přízí
v šedivou mění se oblohy modř
dnes už mě, miláčku, netížíš

Štěko psů, temná symfonie
malebná hudba nábřeží
houpou se vlnky synovie
v lásku už nevěřím!

Kolik už bylo, takových mužů
co říkali: navěky.
Ještě dnes s nich má děs a hrůzu
na krku dva, tři cucfleky.



Lepší nevědět

4. září 2015 v 17:11 | Annie |  Zamyšlení


Bývaly časy, kdy jsme spolu
chodili po nočních Dejvicích,
nebo seděli na lodním molu
s úsměvem na rtech a na lících.

Lepší je nevědět, co se stalo,
proč bylo ti tohle všechno málo.
Řekl jsi: Je to bez ceny.
Dnes vím, už byli jsme ztraceni.

Lepší je nevědět, proč jsme padli,
a naše životy zteřely
jak květiny ve váze časem zvadly
asi jsme víc času neměli.

A kéž bych tě minula

1. září 2015 v 13:54 | Annie |  Pro přítele
Kdyby jsi byl lístek stromu
poslala bych tě po vodě
ať dopluješ šťastně domů
a tam dožije v pohodě

Vím, že jako hruška u cesty
planné jsou moje naděje
co vrásky v obličej vykreslí
a srdce už se nechvěje.

Kdyby jsi byl tak odraz na rybníce
nebo socha strnulá
řekla bych: Už nikdy více a pohledem tě minula.
Avšak pro mne bohužel,
jsi někde v hlavě mi uskvěl
...