Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Srpen 2015

Co je lepší nevědět?

31. srpna 2015 v 14:08 | Annie |  Pro přítele


Co je lepší nevědět?
To vážně, drazí netuším
život je příběhů květ
jež nepodléhá retuším

Jaké je to nepoznat,
co znamená Tě milovat?
Byla bych asi šťastnější
......
Za city staré i nynější

Co je lepší nevědět?
Jaký je tvůj dnešní svět!
Však doufám, že jsi spokojen
po boku jiných, krásných žen

28. srpna 2015 v 20:57 | Annie |  S věnováním noci
Až hvězdy osadí náhrdelník země
a šepot sov dolehne až ke mě,
noc bude jako mušelín,
a smyje důsledky všech vin.

Až hvězdy zazáří jako kočky oči,
noční vánek do pokoje vkročí.
Záclony krajky zatančí ve vánku,
rozechvěje se plamen kahánku.

Až hvězdy roztančí se v travin šepotu.
budou jak malé diamanty v klenotu,
a vůně zvonků a kopretin
mé srdce už je jenom cín.





Měla jsem

26. srpna 2015 v 16:24 | Annie |  Pro přítele
Měla jsem ráda

Měla jsem ráda tolik mužů,
kolik je na obloze hvězd.
A přesto jediné co můžu,
břímě jediné si nést.


Líbily se mi jejich oči,
Však jen jediné z nich planuly
A pro ně svět se točil
Pro topaz jejich glazury


Měla jsem ráda, mladé i staré
V nichž čas stopy zanechal
A pak všemu dala valé
Zůstala bezmoc a dušekal.


A jejich stopy na mojí duši
Jsou křehká místa života
Střežím si srdce, stražím uši,
Kde jinými se mihotá
……….

Měla jsem ráda tolik mužů
Ale v srdci zůstal jediný
Měl hebkou, bledou kůži
Na rtech jméno dívčiny

Krátká improvizace

22. srpna 2015 v 13:20 | Martina |  Zamyšlení
Můj vlastní svět jsou básně a knížky
a sezení s čajem v podvečer
Můj svět je mihotavý jako světlo svíček
a já jsem prasklý lásky džber

Já svou lásku dávala v náručích, zlehka
A nikdy se sebe neptala
Jestli nejsem příliš křehká
Bych do srdce si je pozvala

A proto dnes je můj svět tak šedý
Jako staré obrázky
Duši potaženu mědí
V kapse dva, tři oblázky


22. srpna 2015 kolem poledne