ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Podzim

Včera v 14:55 | Annie |  Zamyšlení
Zkřehla jsem zimou, strachem a děsem
platím za svobodu posledním pesem
choulím se v kabátě, jež táhne mě k zemi
nemám dost síly na naději, snění

Kosti mi chrastí, vržou a skřípou
jsem stoletou, křehkou, zlámanou lípou
kořeny drží mne, kde již jsem byla
v jezinku změní se každá víla

Zkřehla jsem chladem, co vtančil mi pod kabát
kdo je můj nepřítel, kdo známý, kamarád?
 

Laškovná

5. října 2018 v 13:03 |  Planoucí léto
Usínám se sny, ve kterých není
rozlehlé dálky mezi námi dvěmi
ve kterých hřeješ mne a planem oba
jednou, podruhé, znova a znova

Toužím se ukrýt ve Tvém těle
vítat tě zas a zas, pokaždé vřele
Usínám, ve snění jsme spolu sami
jak křehké ptáče držíš mě v dlaních
a kdyby se ti zachtělo ...
není nic, co by se nemělo

Byla jsem lovec

29. srpna 2018 v 19:34 | Annie |  Afterparty
Byla jsem lovec
jež kořist uštval jemností
lovec
kterému slabost předností
Pod vílími šaty - kápi a luky
a síla schovaná v jemnosti ruky
lovec s dokonalými mimikrami
však počkej až budem chvíli sami!

luk visí na stěně jako pozdrav z dálek
čekám a bojím se, kdy se sama stanu lovou zvěří
nevolník zajatý stal se s krále
a to v chvíli krátké , že uvěřit stěží
 


Poetka o vážce

22. srpna 2018 v 13:45 | Annie |  Poetky
Vážko - malý azurite
ukrytá jsi v rákosí
křídla jak nohy gepard, hbité
a elegance stébel za rody

Vážko - moje múzo vílí
ladná vlnek tanečnice
pověz mi - kde jsou mí milí?

Nevím. Ptej se večernice

Doznání

20. srpna 2018 v 8:00 | Annie |  Planoucí léto
Co si budem povídat
nejsem zrovna cnostná
dávno uplaval první květ
já toužila vše poznat

Trhala jsem ze stromů lásky, vášní, zrady
ochutnala ovoce z přemnohé zahrady
pila vodu z potoků ústících do sta moří
a křičlela "Uhas mne! Než Ti touhou shořím"

Nebudu Ti zapírat, že jsem žila v hříchu
smilstvo, touha, bažení, pocítila pýchu
poznávala, ztrácela, zasela všeliché
někdy byl důvod se bát, jindy strachy liché

Sonet o muži

18. srpna 2018 v 8:02 | Annie |  Sonety
Proč na Tě nemůžu zapomět
pustit jak chýří do povětří
vždyť je to už deset let
a vzpomínky jsou stále křehčí

Budeš už tátou, pod srdcem nosí
Tvá žena první ratolest
a já si tahám z osudí losy
poukázky na bolest

Zapomět nemůžu, změnit se nedá
to je zákon života
na vzpomínky prach potichu sedá

Jenže tak jako přichází květen
i vzpomínky se vracejí
a znovu toulají se světem

Po létě...

16. srpna 2018 v 8:01 |  Zamyšlení
Za chvíli září a léto zmizí
co bylo mi známé, bude zase cizí
sbalím si život do krabic, batohu
a budu doufat, že si tím pomohu

Vracím se zpátky, chyby své napravit
něco se naučit a známé pozdravit
Na cestu vydávám se jak ptáci tažní
sbohem má lásko, navrátím se za žní

Pošlu Ti pár řádků o mém novém milém
obloze azurové, víně mléčně bílém
písničkách zpívaných tak opojnou řečí
v písmu které nerozluštíš, nedokážeš přečíst

Bude zas léto , tobě ztmavnou rety
na dvě a půl hodinky, spojíme své světy

Létní láska

13. srpna 2018 v 8:02 | Annie |  Poetky
Když skřehne zimou letní láska
vzpomínáš na louky, na běláska
a trochu žáru co zbyla Ti v hrudi
jako světélko naděje, když vzduch studí

Pak chytáš si vločky do dlaní
tak jako v létě třešně
pozdě přichází svítání
a den odchází spěšně

Letní svět

11. srpna 2018 v 10:08 |  Poetky

Svět chutná po ostružinách
a prvních trnkách letošních
vychutnej než přijde zima
léto - čas lásek , rozkoší

Léto odchází

9. srpna 2018 v 7:14 |  Haiku- japonské básně
Rána již zebou
mi ruce, nohy, tělo
večery chladí

Zima potichu tančí
bere se nitky léta

Podzim přichází (haiku)

8. srpna 2018 v 14:08 |  Haiku- japonské básně
První žlutý list
plave ve vlnách řeky
posel podzimu

Poetka druhá

6. srpna 2018 v 17:07 | Annie |  Poetky
Měsíc žhne jako rozpálená vatra
nech mě poznat, objevovat, pátrat
jestli ti ostych dotknout se mě brání
ber to jaké mé nejvroucnější prání

Vážka

4. srpna 2018 v 17:04 | Annie |  Poetky
Vážka
v blankytném těle
zakletý drahokam
stříbrná koketka
vzhlížející se v hladině
voních vlnek
jako v zrcádcích
které barví letní slunce

Výzva

1. srpna 2018 v 6:26 | Annie |  Planoucí léto
Polib mi rety, vlasy a čelo
každou část na kterou se zapomnělo
nechej své rty jahodové
ať vedou mě v krajiny snové

Klidně mi pocuchej kadeře, šaty
já nejsem svatá, ty nejsi svatý
jenom mě nenechej shořet v touze
nerozvažuj nad tím sáhodlouze

Kdo nebude mít místo

30. července 2018 v 11:48 | Annie |  Afterparty
Srdce velké mám jak lány
na nichž rostou tulipány
sto milých a tucet k tomu
jako kapka do galonu
Přijdou, pobydou a zmizí
cizí, známí, zase cizí
jenom vyorají brázdy
nemám ráda jejich "navždy"
Nyní srdce zaplňuji
knihami a veršíky
nebude mít u mne místo
ten kdo tropí cavyky

Kam dál