Básně a rýmy na Blog.cz

Dala jsem se, drazí, do experimentů.

Tohle je rýmovačka složená ve stylu lidových písní. Tedy aspoň takový byl záměr. Ono k tomu to toulání po lesích květnových v 5 ráno úplně ponouká, aby si člověk začal pozpěvovat. Horší to pak je, když zjistíte, že od každé písničky znáte přinejlepším sloku a půl. A pak přijde improvizace. Ty mohou být zajímavé.

Tohle je tedy jakási improvizace na Valašské písně.

Už je ráno milý

pojď ku mě na chvíli

už je dopoledně

pojď na chvíli ke mě

už poledne zvoní

z kopců nad Větroní

přijď můj milý ke mě

v noci nebo ve dně.

Už odbíjí třetí

ze zvonové věže

jako pírko letí

kde jsi milý, kdeže !

K sedmé schyluje se

den se k noci kloní

už se zavírají

květy od jabloní

kde jsi milý ostal?

čekala jsem darmo

budu čekat zítra

máme celé jaro

....

Ještě bych ráda reagovala na jeden článek, který se zde na blogu vyskytl. Šlo o zamyšlení nad literární kulturou dnešní doby. Řekla bych, že není stěžejní knihou šokovat, řekla bych, že je stěžejní popsat realitu tak jak je, bez zbytečného přikrášlování. Když budete číst knihu o rakovině, je asi na místě se domnívat, že tam nebude jen duha, poníci, kytičky a zvířátka. Možná mě to nešokuje kvůli studijnímu oboru, kde to máme každý den. Ostatně, knihu jste si vybrali sami. On ten svět totiž taky takový není, takže literatura zachycuje jen to, co vidí. Ne každý tyhle věcí vidí, a když je nevidíte, tak Vás to šokuje a znechutí. Jde jen o jakýsi úhel pohledu. Lidé, co neměli anorexii nebudou mít potřebu o ní psát příběh. Lidé, kteří jí měli se možná takto vyzpovídají. Každý příběh je zpověď autora, jen méně či více okatá. V každé knize je s autora více, než by on sám chtěl.

A navíc, nemusíte tyto knihy číst. Já třeba tento žánr zbožňuji - protože si vždycky uvědomím, jak malé jsou moje problémy. To je zase můj úhel pohledu. Taková kniha Třetí poločas mi dala skutečně nový pohled na svět, ač podle některých jde temná až je zle, a většina lidí, kterým jsem jí půjčila jí nedočetla.

Myslím si, že zobrazovat svět takový, jaký jej vidíme, je správné. Neexistuje jedna objektivní verze toho, jak nazírat na to, co se děje. Říkají to narativní psychologové, mnohé teorie.

Jedna kniha tedy může být pro jednoho člověka nudná, pro druhého spásná, pro třetího nechutná a pro čtvrtého jen oddychové čtení.

Ty jsi mě opustil, na mé cestě

když jsem s Tebou chtěla jíti dál

zašustilo listí a zaduly žestě

to jak jsi se potměšile smál .

Jak jsi se rozhodl, tak buď Tvá vůle

co změnit nemohu s tím učím se žít.

Co dřív jsem přičítala zmaru, smůle

dnes beru jako osudu tětiv svist

Ty jsi odešel a plakat nemohu

v hrudi zmrzly slzy v kámen

dej Bože sílu mi, ať tohle přemohu

a čert vem kolik slz ještě skane!

　

Omlouvám se

Omlouvám se

Omlouvám se

Slyšíš?

Jeden chybný úkrok vpravo

A pak? Zmizlo všechno blaho!

Pár slov špatně pochopených,

A jsme v pasti zachycení....

Omlouvám se

Omlouvám se

Omlouvám se

Slyšíš?

Vím, že jsem slon v porcelánu

svoje i Tvé srdce lámu

já vím, že jsem motýl v síti,

který se sám do ní chytil.

??

Omlouvám se

Omlouvám se

Omlouvám se

Slyšíš?

A to ticho

víc než hádky

drtí mě ve sevření

Vím !

Čas nejde vrátit zpátky.

Přijde vůbec smíření?

Omlouvám se

Omlouvám se

Omlouvám se

Slyšíš?

Vítejte,

děkujeme,

že jste ke své cestě do pekel využili dopravní spojení

Anorexia.

Tento spoj zastavuje v:

Prvním úspěchu,

Malém talířku,

Nových džínech,

Ranní rozcvičce,

Lezoucích žebrech,

Bolesti kostí a

Životní nechuti.

V tomto spoji se nenachází jídelní vagon,

ani roznáška stravy k Vašemu místu.

Prosím, nekonzumujte potraviny a nápoje,

které jste si do vozu vnesli.

Děkujeme za pochopení .

Příjemnou cestu přeje

Váš tým

Anorexia.

Meze jsou chladné

a stébla se oděla

v jinovatku

Jeseň podává ruce

víle skryté ve vločkách

Kéž mohla bych Tě

tak pevně objímati

bych Ti zacelila

rány mnou způsobené

bolesti z mé vinny

Až opět budu

spáti ve Tvém objetí

k Tobě stulená

klidná jako hladina

řeky za tiché noci

Posílám Ti vzkaz

psaný tuší na kvítky

rudých muškátů

jako když skládáš slova

a ze slov veršů hrsti

Chybí mi Tvé rty

zkroucené v úsměvu

Tvé modré oči

a vlasy barvy klasů

zbarvené letním sluncem

Planoucí měsíc

vidím skrze korunu

lípy před okny

srdce mi bije skoro

jako bych zřela Tvé oči