ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Sonet o muži

Sobota v 8:02 | Annie |  Sonety
Proč na Tě nemůžu zapomět
pustit jak chýří do povětří
vždyť je to už deset let
a vzpomínky jsou stále křehčí

Budeš už tátou, pod srdcem nosí
Tvá žena první ratolest
a já si tahám z osudí losy
poukázky na bolest

Zapomět nemůžu, změnit se nedá
to je zákon života
na vzpomínky prach potichu sedá

Jenže tak jako přichází květen
i vzpomínky se vracejí
a znovu toulají se světem
 

Po létě...

Čtvrtek v 8:01 |  Zamyšlení
Za chvíli září a léto zmizí
co bylo mi známé, bude zase cizí
sbalím si život do krabic, batohu
a budu doufat, že si tím pomohu

Vracím se zpátky, chyby své napravit
něco se naučit a známé pozdravit
Na cestu vydávám se jak ptáci tažní
sbohem má lásko, navrátím se za žní

Pošlu Ti pár řádků o mém novém milém
obloze azurové, víně mléčně bílém
písničkách zpívaných tak opojnou řečí
v písmu které nerozluštíš, nedokážeš přečíst

Bude zas léto , tobě ztmavnou rety
na dvě a půl hodinky, spojíme své světy

Létní láska

13. srpna 2018 v 8:02 | Annie |  Poetky
Když skřehne zimou letní láska
vzpomínáš na louky, na běláska
a trochu žáru co zbyla Ti v hrudi
jako světélko naděje, když vzduch studí

Pak chytáš si vločky do dlaní
tak jako v létě třešně
pozdě přichází svítání
a den odchází spěšně
 


Letní svět

11. srpna 2018 v 10:08 |  Poetky

Svět chutná po ostružinách
a prvních trnkách letošních
vychutnej než přijde zima
léto - čas lásek , rozkoší

Léto odchází

9. srpna 2018 v 7:14 |  Haiku- japonské básně
Rána již zebou
mi ruce, nohy, tělo
večery chladí

Zima potichu tančí
bere se nitky léta

Podzim přichází (haiku)

8. srpna 2018 v 14:08 |  Haiku- japonské básně
První žlutý list
plave ve vlnách řeky
posel podzimu

Poetka druhá

6. srpna 2018 v 17:07 | Annie |  Poetky
Měsíc žhne jako rozpálená vatra
nech mě poznat, objevovat, pátrat
jestli ti ostych dotknout se mě brání
ber to jaké mé nejvroucnější prání

Vážka

4. srpna 2018 v 17:04 | Annie |  Poetky
Vážka
v blankytném těle
zakletý drahokam
stříbrná koketka
vzhlížející se v hladině
voních vlnek
jako v zrcádcích
které barví letní slunce

Výzva

1. srpna 2018 v 6:26 | Annie |  Planoucí léto
Polib mi rety, vlasy a čelo
každou část na kterou se zapomnělo
nechej své rty jahodové
ať vedou mě v krajiny snové

Klidně mi pocuchej kadeře, šaty
já nejsem svatá, ty nejsi svatý
jenom mě nenechej shořet v touze
nerozvažuj nad tím sáhodlouze

Kdo nebude mít místo

30. července 2018 v 11:48 | Annie |  Afterparty
Srdce velké mám jak lány
na nichž rostou tulipány
sto milých a tucet k tomu
jako kapka do galonu
Přijdou, pobydou a zmizí
cizí, známí, zase cizí
jenom vyorají brázdy
nemám ráda jejich "navždy"
Nyní srdce zaplňuji
knihami a veršíky
nebude mít u mne místo
ten kdo tropí cavyky

Sonet o přitažlivosti

28. července 2018 v 13:37 | Annie |  Planoucí léto
Vždycky se objevíš a poté zmizíš
chvíli to bolí, pár dní mi chybíš
a pak si zvyknu po sté a znova
vše co kdy řekneš, jsou jenom slova

Chvíli to bolí, řeže a pálí
stokrát jsi přišel a zmizel v dáli
vracíš se bez plánu, když už tě nečekám
kde jsi byl se tě nikdy však nezeptám

No, teď jsi tady a říkáš mi milá
vyprávíš jak táhne Tě, ke mě zvláštní síla
že vede nás k sobě i přes dlouhé míle

Jsi moje značka potěšení
když vzbuzuješ mi krve vření
moje kradmé pokušení

Erotická

26. července 2018 v 6:00 | Annie |  Planoucí léto




Tvá krajina známá, potiše mě vítá
spát půjdeme pozdě, až bude svítat
možná ani nesložíme na polštáře hlavu
podlehneme vášním promněněným v vřavu


Neztrácej čas milý
zbytečnými slovy
noc nás rychle míjí
čas klidný a snový

Schovej si mne v pažích
ukryj ve svém těle
nech mne vzlety zažít
v nekonečné mele

Vzplaň

24. července 2018 v 18:04 | Annie |  Planoucí léto
Padá déšť na ulice bezejmené
za všech barev lidských pocitů
Tvé rty jsou chladné, němé
Tvé oči takřka bez citu

Dám Ti svůj oheň zrozený v hrudi
vášeň k žití v srdci Ti vzbudím
vetkám horkost do porů kůže
vzbudím sto Tvých tajných tužeb

Vzplanu Ti žár a nechám Tě hořet
dokud Ti nespálí všechna Tvá hoře

Když není jiná volba, než musím

21. července 2018 v 14:38 | Annie
Volím slova jako dýky,
jež Ti vrazím do srdce
zanechat tě mám či mohu
v dlouhé, pusté rozluce

Chtěla bych být milostivá,
lehce střihnout nůžkami
zamávat ti naposledy
ať už je to za námi

Chtěla bych Tě lehkým dechem
odfouknout jak chmýří
čekat až mi splyneš s mechem
vzduch moc nerozčířit

Neptám se dnes jeslti - ale,
jak tě navždy odloučit
s trochou něhy a přátelstvím
chci se s Tebou rozloučit

Milostná

19. července 2018 v 11:35 | Annie |  Planoucí léto
Máš rty od jahod
a vlasy žitně plavé
jsi můj svátek, boží hod
moje slastné favé

Kůže jako pěna kapučína
moje láska, pomíjivá domovina
v očích modř sta obloh i moří
buď v nich utonu, nebo touhou shořím

Na nose jednu malou, bledou, pihu
jsi místo kam dojdu ze severu i jihu


(Favé z francouzštiny čokoláda, čokoládový bob)

Kam dál