Zavřené oči
Úterý v 10:56 | Annie
|
Zamyšlení
Když zavřu oči, teprv Tě vidím
ne tak jak jevíš se v odraze světla
promlouvat potichu Tvou duši slyším
a srdce divoce, zběsile tepat
ne tak jak jevíš se v odraze světla
promlouvat potichu Tvou duši slyším
a srdce divoce, zběsile tepat
Vůně Tvé kůže je jasmínová
toužím se dotknout jí, zas a znova
a dech, dech voní po skořici
když se tiskneš k mému líci
toužím se dotknout jí, zas a znova
a dech, dech voní po skořici
když se tiskneš k mému líci
Spustím víčka, a dlaně Ti na tělo
kdo vlastně říká, co by se nemělo?
chci poznat vše, co schováváš, co skýtáš
se zavřenýma očima mě ve svém světě vítáš
kdo vlastně říká, co by se nemělo?
chci poznat vše, co schováváš, co skýtáš
se zavřenýma očima mě ve svém světě vítáš
Když zavřu oči
16. dubna 2018 v 9:54 | Annie
|
Zamyšlení
Když zavřu oči
Za víčky mám tolik světů
kolik na trnce je květů
upletené s nitek snění
jemný jako řas zachvění
kolik na trnce je květů
upletené s nitek snění
jemný jako řas zachvění
hebký jako okvětinky
jako tuší psané linky
jako tuší psané linky
Na obzoru racci krouží
moře tmavne, syčí, bouří
lesy akátové šumí
vítr po skaliskách duní
moře tmavne, syčí, bouří
lesy akátové šumí
vítr po skaliskách duní
Malé domy na římsách skal
uhnízděné jako na slunci lvi
hory nad nimi běží v dál
a myslí linou se sny
uhnízděné jako na slunci lvi
hory nad nimi běží v dál
a myslí linou se sny
Vyznání
14. dubna 2018 v 6:29 | Annie
|
Tanku - Japonské básně
Otvírám srdce Tobě
kdo zván sty jmény
Kdo nad světěm bdíš
kdo zván sty jmény
Kdo nad světěm bdíš
obklopuješ vše živé
putující po Zemi
putující po Zemi
Cit a rozum
12. dubna 2018 v 11:22 | Annie
|
Afterparty
Skončilo to tak rychle, jak to začalo
jen pár vzpomínek na ty dny zůstalo
občas mi chybíš, a pak zapomenu
jen nasládlá pachuť zůstala ve jménu
Tvé jméno prý oslavou žití
lásky, existence, jsoucna, bytí
podle snáře znamená:
"Že šťastná s ním budeš žena"
Jenomže tahle cukrová vata
nejednu včelu k sobě zláká
Měla jsem tušit, měla jsem se ptát
jaký je důvod toho "Mám Tě rád"
Vždycky pohádky přece končí
Vzali se a všichni zvonili zvonci
Dovolila jsem si doufat, že se to stává
stačí pusa a mám tě ráda
Jenže psal se rok s číslem dva tisíce
létaly rakety, airbusy, družice
Z lásky a citů skořápky, ze vztahů pakty
a rozum rozdává dokola karty
Konec lásky
10. dubna 2018 v 8:00 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Kdo může zničit
mou žhnoucí lásku k Tobě?
Jedině Ty sám
mou žhnoucí lásku k Tobě?
Jedině Ty sám
Zpytování
10. dubna 2018 v 7:20 | Annie
|
S věnováním noci
Když spadne tma na hory, lesy, údolí
ulehnou vrabci, vrány, sokoli
ke spánku se uberu na prosté lože
modlím se, škmrám: Dej spočinout mi, Bože!
Nenech mou mysl do rána jak hrách,
přebírat myšlenky v dlouhých snách
Stokrát jsem doznala, že podlehla šalbě srdce
uvolni mi s okovů ruce!
Když snese se tma na lučiny
dej prosím mi spánek z pavučiny
stokrát, ba více, jsem jak klestí vzplála
pak ronila slzy, štkala, se kála
Jsem člověk nuzný, a hřeším stokrát
nenech mě prosím mečem zla proklát
Rozum a cit
9. dubna 2018 v 17:13 | Annie
|
Pro přítele
Rozum a cit
Ač mnohé už chápu, srdce se vzpouzí
když nekonám, tápu, šílím a blouzním
v hrudi mi cordis řve: No to je síla!
dva roky uběhly, moje milá
když nekonám, tápu, šílím a blouzním
v hrudi mi cordis řve: No to je síla!
dva roky uběhly, moje milá
Vzal si jinou, to už se stává
v zemi nevzejde tráva
kdyžs mít jej mohla, tak ti byl cizí
a teď bulíš holka, a on mizí.
v zemi nevzejde tráva
kdyžs mít jej mohla, tak ti byl cizí
a teď bulíš holka, a on mizí.
Dva roky uběhly, začíná třetí
cesty se rozběhly, čas divoce letí
na dně duše zbylo mi tě trochu
sedíš tam zavřený jako zloděj v lochu
cesty se rozběhly, čas divoce letí
na dně duše zbylo mi tě trochu
sedíš tam zavřený jako zloděj v lochu
Klíče jsem pozbyla
uleť škvírou v mříži
v podobě motýla
líp se s tím smířím
uleť škvírou v mříži
v podobě motýla
líp se s tím smířím
Minulost
8. dubna 2018 v 8:02 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Šlapu na střepy
rozbité minulosti
jsme bezejmení
rozbité minulosti
jsme bezejmení
Můj krok do neznáma (o cestách)
7. dubna 2018 v 6:28 | Annie
|
Experimentální tvorba
Krok do neznáma III.
Tisíce stezek mírných i strmých,
má začátek v dnešním dni
chvíle s důležitostí neparných
třeba brzy protnou moje sny
má začátek v dnešním dni
chvíle s důležitostí neparných
třeba brzy protnou moje sny
Co bylo dneska, nemusí být zítra
něco vím, víc však nečekám
to jen předtucha hrudí, srdcem, kmitla
střípek odpovědi na kterou se ptám
něco vím, víc však nečekám
to jen předtucha hrudí, srdcem, kmitla
střípek odpovědi na kterou se ptám
Pár sto hor, které poznám
a tisích nikdy neobjevených
tak zkusím, jestli odvahu mám,
najdu kouzlo míst ztracených
a tisích nikdy neobjevených
tak zkusím, jestli odvahu mám,
najdu kouzlo míst ztracených
Cestovatelská
6. dubna 2018 v 7:59 | Annie
|
Zamyšlení
Nad našimi hlavami pne se tolik nebí
v každém koutě světa spím pod jediným,
a kde usnula má spřízněná duše nevím
tak se toulám, a koukám po jiných.
v každém koutě světa spím pod jediným,
a kde usnula má spřízněná duše nevím
tak se toulám, a koukám po jiných.
Vzdávám se touhy, již jen sama sebou
dnes nezapustím kořeny
pryč jsou ty časy lásky s Tebou
kdy jsi byl do mě vnořený
dnes nezapustím kořeny
pryč jsou ty časy lásky s Tebou
kdy jsi byl do mě vnořený
Pod nohami mám tolik řek
roztékají se do všech světových stran
bylo už tolik zbytečných vět
ze kterých zbyl jen balast a klam
roztékají se do všech světových stran
bylo už tolik zbytečných vět
ze kterých zbyl jen balast a klam
Nevím kudy půjdu, ani kam mám dojít
koho potkám, pozdravím, byť je cizí
je tolik míst, které chce duše projít
a neznámí bývali i přátele dnes ryzí
koho potkám, pozdravím, byť je cizí
je tolik míst, které chce duše projít
a neznámí bývali i přátele dnes ryzí
Do neznáma I.
3. dubna 2018 v 19:53 | Annie
|
Zamyšlení
Když už mám pocit
"Tak ten svět chápu.."
úkrok, skluz, pád
a znovu tápu
co zdálo se jasné
najednou není
a s vizí je bezcenné snění
"Tak ten svět chápu.."
úkrok, skluz, pád
a znovu tápu
co zdálo se jasné
najednou není
a s vizí je bezcenné snění
Ráno mě budí tepoví srdce
hrůza svírá břich, hrdlo, ruce
chodila ryjí se do koberce
v koupelně maluji si ksicht herce
hrůza svírá břich, hrdlo, ruce
chodila ryjí se do koberce
v koupelně maluji si ksicht herce
Ráno se budím, nevím zda k večeru
se ještě pod svou duchnu uberu
den se mi jeví jak bojvá vřava
nemám kryt bok, útroby, záda
se ještě pod svou duchnu uberu
den se mi jeví jak bojvá vřava
nemám kryt bok, útroby, záda
Ještě jít musím, i když se mi nechce
vybojovat krví, co mělo jít lehce
neprodlít v bolesti, beznaději, strachu
a Ty jsi se mnou nechtěl jít, starý brachu!
vybojovat krví, co mělo jít lehce
neprodlít v bolesti, beznaději, strachu
a Ty jsi se mnou nechtěl jít, starý brachu!
Již
2. dubna 2018 v 8:00 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Už nenaříkám
nečekám a nedoufám
již přišel čas žít
City
O pocitech
29. března 2018 v 8:00 | Annie
|
Tanku - Japonské básně
Kéž bych uměla
o svých pocitech napsat
dlouhou báseň
ta vše by sebou vzala
srdce bych měla čisté
Pochyby
27. března 2018 v 16:29 | Annie
|
Zamyšlení
Kéž by byla jedna cesta
vedoucí mě ke štěstí
jenže jich je deset tuctů
a milion rozcestí
vedoucí mě ke štěstí
jenže jich je deset tuctů
a milion rozcestí
V každém mojem rozhodnutí
pochyba hlodá
proč tohle, a ne tamto?
To je přece škoda!
pochyba hlodá
proč tohle, a ne tamto?
To je přece škoda!
V každém drahokamu písek
a červík v ořechu lísek
v rozhodnutí pochyby
a otázka: Co kdyby?
a červík v ořechu lísek
v rozhodnutí pochyby
a otázka: Co kdyby?