Tvoření veršů je mé dýchání vzduchu, nezbytnost provázející život.

Anorexia

29. prosince 2016 v 20:43 | Annie |  Experimentální tvorba
Vítejte,
děkujeme,
že jste ke své cestě do pekel využili dopravní spojení
Anorexia.

Tento spoj zastavuje v:
Prvním úspěchu,
Malém talířku,
Nových džínech,
Ranní rozcvičce,
Lezoucích žebrech,
Bolesti kostí a
Životní nechuti.

V tomto spoji se nenachází jídelní vagon,
ani roznáška stravy k Vašemu místu.
Prosím, nekonzumujte potraviny a nápoje,
které jste si do vozu vnesli.
Děkujeme za pochopení .
Příjemnou cestu přeje
Váš tým
Anorexia.
 

Meze

27. listopadu 2016 v 21:46 | Annie |  Tanku - Japonské básně

Věnována


Meze jsou chladné

a stébla se oděla

v jinovatku


Jeseň podává ruce

víle skryté ve vločkách


Po větru

14. listopadu 2016 v 21:00 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Kéž mohla bych Tě
tak pevně objímati
bych Ti zacelila

rány mnou způsobené
bolesti z mé vinny
 


1. listopadu 2016 v 19:20 | Annie |  Haiku- japonské básně
Věnována


Až opět budu
spáti ve Tvém objetí
k Tobě stulená

klidná jako hladina
řeky za tiché noci

Vzkaz

26. října 2016 v 22:19 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Věnována

Posílám Ti vzkaz
psaný tuší na kvítky
rudých muškátů

jako když skládáš slova
a ze slov veršů hrsti






Zasněná

25. října 2016 v 22:12 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Věnována

Chybí mi Tvé rty
zkroucené v úsměvu
Tvé modré oči

a vlasy barvy klasů
zbarvené letním sluncem

Večerní

23. října 2016 v 21:01 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Věnována




Planoucí měsíc

vidím skrze korunu

lípy před okny

srdce mi bije skoro

jako bych zřela Tvé oči

Přání

22. října 2016 v 21:42 | Annie |  S věnováním noci
Věnována


Kéž bych Ti milý mohla dát
polibky na rty i na líce
a pak Tě tiše objímat
tonoucí v záři měsíce.
Složit Ti hlavu k rameni
a jako když zkamení
proplout nocí až do rána
k Tvému tělu přikována
...

Tanka o noci

19. října 2016 v 21:06 | Annie |  Tanku - Japonské básně
Věnována


Drahokam noci
je měsíc v úplňku
nad řekou klidnou

vítr ukolébavku
šeptá smuteční vrbě

Kéž

18. října 2016 v 20:53 | Annie |  S věnováním noci
Věnována

Kéž bych Tě mohla políbit,
ty vábíš mne jak svit měsíce
na rty, do vlasů, na líce
a pak setměl by pokoj, byt.

Kéž mohla bych Tě obejmou
strasti Ti s ramen odejmout
a hladit Tvou šíji ladnou
než sny ku víčkům spadnou.

Kam dál