Moje past
Dnes v 10:19 | Annie
|
Zamyšlení
Spřádám si sítě s vlastní touhy
a sama do nich se chytám
jsem slabší nežli vůle slouhy
předsevzetí jsou ty tam!
a sama do nich se chytám
jsem slabší nežli vůle slouhy
předsevzetí jsou ty tam!
Chycená v honbě pro lásku
visíc nad propastí na provázku
když vyškrábu se nahoru, rány si hojím
no a pak zase v řece po krk stojím
visíc nad propastí na provázku
když vyškrábu se nahoru, rány si hojím
no a pak zase v řece po krk stojím
Až naučím se chodit sama po světě
těšit se z věcí všedních
pak možná mi pšenka pokvete
tam kde dnes ani plevel není
těšit se z věcí všedních
pak možná mi pšenka pokvete
tam kde dnes ani plevel není
Povzdech
Sobota v 16:54 | Annie
|
Zamyšlení
Kéž samota nejsou okovy,
ale křídla na kterých vzlétnu
i když přeji si to, tak kdo ví
a rok kloní se k létu
ale křídla na kterých vzlétnu
i když přeji si to, tak kdo ví
a rok kloní se k létu
Každé štěstí zpočátku je poté
vykoupeno nejmíň tisíkrát
zapomněl jistě moje jméno
tan kdo tvrdil:
Budu Tě navždy milovat
zapomněl jistě moje jméno
tan kdo tvrdil:
Budu Tě navždy milovat
A zapomněl jistě na všechny chvíle,
které já opustit neumím
vždyť věci nejsou černé nebo bílé
a život není jen radost nebo splín
které já opustit neumím
vždyť věci nejsou černé nebo bílé
a život není jen radost nebo splín
Představy mého bytí
Úterý v 7:55
Představy mého bytí
Vidím sebe
jako pramen řeky
jež protéká údolí již celé věky
jež protéká údolí již celé věky
vidím se
jako nitky pavučiny
ze sukně první baleríny
jako okvětní lístky kopretin
laň, co hledá vodu, stín
kousek, dílek, do mozaiky
chlup s kožichu hrdinské Lajky
nohu mravence poustevníka
a jedno vlákénko lípového lýka
jako nitky pavučiny
ze sukně první baleríny
jako okvětní lístky kopretin
laň, co hledá vodu, stín
kousek, dílek, do mozaiky
chlup s kožichu hrdinské Lajky
nohu mravence poustevníka
a jedno vlákénko lípového lýka
Tělem mi koluje voda sta moří
příliv mě postaví, a znovu zboří
příliv mě postaví, a znovu zboří
Na pravém místě
9. června 2018 v 21:34
Lásku nepoznat, a nebo jí ztratit?
a pak se po zbytek nocí, dnů trápit
kdo nepoznal po ní jak Sahara touží,
a Ti kdo znali jí, srdce si souží
Uběhla léta jak pohledy z vlaku
co tehdy neznala jsem, dneska chápu
stáli jsme nesměle, a venku pršelo
nic s toho se ale státi nemělo
co tehdy neznala jsem, dneska chápu
stáli jsme nesměle, a venku pršelo
nic s toho se ale státi nemělo
A od toho dne jsi ve mě uchycen
jak obraz hřebíkem na stěně přibitý
nehraje roli, že zůstaly jen
vzpomínky, které hřejí i bolí
Ty dva roky, které jsme strávili na téhle Zemi
za nic na světě nevyměním
Odcházení
7. května 2018 v 6:00 | Annie
|
Tanku - Japonské básně
Sotva jsi přišel
už klobouk znovu bereš
je čas odejít
Takový je i život
všech na planetě Zemi
Osud
5. května 2018 v 8:01 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Vzlety o pády
tkají naše osudy
do niti žití
tkají naše osudy
do niti žití
Když odjede princ na bílém koni
3. května 2018 v 11:32 | Annie
|
Zamyšlení
Když nádherní letní den nad krajinou
a já stříhám růže do vázy
no a co že, odešels za jinou
proto se na bolest neschází
a já stříhám růže do vázy
no a co že, odešels za jinou
proto se na bolest neschází
Netřesk i myrtha bují z léta
a vinou se po kamenech
hle tam koutě, azálka rozkvéta
v zahradě člověk lehc zapomene
a vinou se po kamenech
hle tam koutě, azálka rozkvéta
v zahradě člověk lehc zapomene
Vzduchem se vine šeříku vůně
srdce se z tohodle snad výstůně
tak prostá jak lístky sedminkrásky
je zákonem o čase konci lásky
srdce se z tohodle snad výstůně
tak prostá jak lístky sedminkrásky
je zákonem o čase konci lásky
Tužba
1. května 2018 v 7:00 | Annie
|
Tanku - Japonské básně
Chci zapomenout
bych mohla znovu věřit
tolik mi chybíš
ač čas Tě odvál
všude Tě vidím
všude Tě vidím
V některých pramenech se lze dočíst o podivném typu Tanky, která má poslední dva verše kratší, pouze pětislabičné. Tento typ takřka zanikl, dnes není používán.
Kde je princ na koni bílém?
30. dubna 2018 v 20:09 | Annie
|
Zamyšlení
Mám dvacet tři a pár dní k tomu
nedávno našla jsem si první šedý vlas
však ještě nehledám toho domu
kde žít bych chtěla, než skončí můj čas
nedávno našla jsem si první šedý vlas
však ještě nehledám toho domu
kde žít bych chtěla, než skončí můj čas
Na bílém koni nikdo nepřicválá
vždyť dobrá půlka se jich dnes bojí
takové naděje jsou prázdná sláma,
aty jen z života radost krojí
Mám dvacet tři, avšak pořád ještě
když vařím oběd, písně si zpívám
pár lidí řeklo mi: Jsi žena, už ne děvče
měla by jsi vážná být a nepodléhat hrám
když vařím oběd, písně si zpívám
pár lidí řeklo mi: Jsi žena, už ne děvče
měla by jsi vážná být a nepodléhat hrám
Předjarní
30. dubna 2018 v 7:00 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Potiše šumí
v poryvech nočních vánků
nahé stromoví
v poryvech nočních vánků
nahé stromoví
Byla již dávno
do papíru vyryta
avšak ztracena
Moře
28. dubna 2018 v 6:00 | Annie
|
Tanku - Japonské básně
Kéž znovu stanu
na břehu Tvého moře
vlny odnesou
vše vyřčené i skryté
co stálo mezi námi
Káva s osudem
26. dubna 2018 v 19:32 | Annie
|
Zamyšlení
Nejdůležitější otázka
Osude, posečkej prosím na vteřinu
zastav se, otoč se, ať poznám Tě, neminu
pojď se mnou na kávu Pod Kaštany
ráda bych se ptala na další rány
zastav se, otoč se, ať poznám Tě, neminu
pojď se mnou na kávu Pod Kaštany
ráda bych se ptala na další rány
Dám si expresso, ty třeba risretto
a pak se poptám: "Co chystáš na léto"?
na podzim, na zimu, na další roky
kam asi povedeš moje kroky
a pak se poptám: "Co chystáš na léto"?
na podzim, na zimu, na další roky
kam asi povedeš moje kroky
Jazyk mi pálí, co optat bych se chtěla
kam vede mě cesta, než mi vlas zbělá
kolik lásek mi chystáš ještě?
"Tolik co píšťal mají žestě"
kam vede mě cesta, než mi vlas zbělá
kolik lásek mi chystáš ještě?
"Tolik co píšťal mají žestě"
Vrtá mi hlavou, odpusť mi otázku
"Jsem stará či mladá na lásku?
Proč sbírám krachy jak na šňůru korále
a s každého pocitu Salto mortalé!"
"Jsem stará či mladá na lásku?
Proč sbírám krachy jak na šňůru korále
a s každého pocitu Salto mortalé!"
On usmál se pod vousy, přimhouřil oči
"Přece jen pro lásku svět se netočí
Zapomeň co bylo, nech plava bolesti,
žij chvíli tu a teď, ve vosku nevěšti."
"Přece jen pro lásku svět se netočí
Zapomeň co bylo, nech plava bolesti,
žij chvíli tu a teď, ve vosku nevěšti."
Večer jarní
26. dubna 2018 v 11:05 | Annie
|
Haiku- japonské básně
Předjarnní večer
toužím hluboce usnout
v náruči šera
Moje (ne úplně) nejdůležitější otázka
23. dubna 2018 v 20:41 | Annie
|
Zamyšlení
Tato báseň není rytmicky ani veršově dokonalá, vlastně ani dobrá. Ale je to výsledek pokusu.
Šlo o automatické psaní, které má uvolnit nevědomé myšlenkové pochody a frekvence. Sama jsem se docela divila, jak moc reálný může být výsledek.
Šlo o automatické psaní, které má uvolnit nevědomé myšlenkové pochody a frekvence. Sama jsem se docela divila, jak moc reálný může být výsledek.
Kdybych ze sta otázek, které jazyk pálí
měla vybrat jedinou
možná bych se ptala, proč zmizels v dáli
rozhodl se odejít za jinou
Ráda bych možná také ptala
kde udělala jsem chybu? Už jako malá?
proč děs mi roky srdce svírá?
Mi naději i sil již moc nezbývá.
kde udělala jsem chybu? Už jako malá?
proč děs mi roky srdce svírá?
Mi naději i sil již moc nezbývá.
Rozumnější by ale bylo,
neptat se na to, co již minulo
upnout zrak k tomu, co ještě čeká
jak bude má cesta daleká?
neptat se na to, co již minulo
upnout zrak k tomu, co ještě čeká
jak bude má cesta daleká?
Mám si vzít boty s ocelovou špicí?
Nebo budu za chvíli navždy spící?
Jenže pak bych již oči nezavřela
bych se chvíli konce dověděla.
A tak se zeptám na banalitu
mám uvolnit z duše skrytu -
rád mě má a modré z nebe by mi dal
jenže v mém srdic nebyl nikdy král
a já bych nebyla dáma
byť vroucně od něj milována
mám uvolnit z duše skrytu -
rád mě má a modré z nebe by mi dal
jenže v mém srdic nebyl nikdy král
a já bych nebyla dáma
byť vroucně od něj milována
Čeká mne ještě někdo jiný?
Nebo to jsou jen malé stíny?
Možná bych jej měla ráda
on mě jako ženu, já jej jako kamaráda
Zavřené oči
17. dubna 2018 v 10:56 | Annie
|
Zamyšlení
Když zavřu oči, teprv Tě vidím
ne tak jak jevíš se v odraze světla
promlouvat potichu Tvou duši slyším
a srdce divoce, zběsile tepat
ne tak jak jevíš se v odraze světla
promlouvat potichu Tvou duši slyším
a srdce divoce, zběsile tepat
Vůně Tvé kůže je jasmínová
toužím se dotknout jí, zas a znova
a dech, dech voní po skořici
když se tiskneš k mému líci
toužím se dotknout jí, zas a znova
a dech, dech voní po skořici
když se tiskneš k mému líci
Spustím víčka, a dlaně Ti na tělo
kdo vlastně říká, co by se nemělo?
chci poznat vše, co schováváš, co skýtáš
se zavřenýma očima mě ve svém světě vítáš
kdo vlastně říká, co by se nemělo?
chci poznat vše, co schováváš, co skýtáš
se zavřenýma očima mě ve svém světě vítáš
