ZÁVISLÁ na tvoření veršů

Poutníci

Středa v 20:52 | Annie
Na cestě

Jsme poutníci na cestách pokrytých kameny
máme zohlá záda a nohy znaveny
nesem si starosti na bedrech bolavých
po cestách, lesích i polích zlatavých

Jsme poutníci bez mapy s bláhovou nadějí
námořníci doufající, že vyhnou se kurdějím
pastevci čtoucí ve hvězdné kronice
mocnáři střežící své nicotné hranice

Ty, já a všichni kdo s námi vyšli
nevíme dne, minuty příští
 

Po létech

1. prosince 2018 v 19:36 |  Zamyšlení
Sedím na kanapi, marním čas dopisy
nicotné vzpomínky na vzdálená kdysi
do písmen schovávám, co bylo, stalo se
slza mi sklouzává, po tváři, po nose

Pět roků uběhlo, šestý se rýsuje
marně se osudu, marně se vzdoruje
ač lásku cítím, jak srdce hřeje mi
ty nejsi tady, navždy jsme ztraceni

Pět let uteklo, lecos se změnilo
bylo mi hezky a bylo i nemilo
prošla jsem kus světa, zpátky se vrátila
abych své dluhy a prohry splatila

Pět roků není nic oproti věčnosti
ticho se v srdci a v duši rozhostí
klidně se přiznávám, byla jsem potvora
to je ta moje příšerná letora

Podzim

16. října 2018 v 14:55 | Annie |  Zamyšlení
Zkřehla jsem zimou, strachem a děsem
platím za svobodu posledním pesem
choulím se v kabátě, jež táhne mě k zemi
nemám dost síly na naději, snění

Kosti mi chrastí, vržou a skřípou
jsem stoletou, křehkou, zlámanou lípou
kořeny drží mne, kde již jsem byla
v jezinku změní se každá víla

Zkřehla jsem chladem, co vtančil mi pod kabát
kdo je můj nepřítel, kdo známý, kamarád?
 


Laškovná

5. října 2018 v 13:03 |  Planoucí léto
Usínám se sny, ve kterých není
rozlehlé dálky mezi námi dvěmi
ve kterých hřeješ mne a planem oba
jednou, podruhé, znova a znova

Toužím se ukrýt ve Tvém těle
vítat tě zas a zas, pokaždé vřele
Usínám, ve snění jsme spolu sami
jak křehké ptáče držíš mě v dlaních
a kdyby se ti zachtělo ...
není nic, co by se nemělo

Byla jsem lovec

29. srpna 2018 v 19:34 | Annie |  Afterparty
Byla jsem lovec
jež kořist uštval jemností
lovec
kterému slabost předností
Pod vílími šaty - kápi a luky
a síla schovaná v jemnosti ruky
lovec s dokonalými mimikrami
však počkej až budem chvíli sami!

luk visí na stěně jako pozdrav z dálek
čekám a bojím se, kdy se sama stanu lovou zvěří
nevolník zajatý stal se s krále
a to v chvíli krátké , že uvěřit stěží

Poetka o vážce

22. srpna 2018 v 13:45 | Annie |  Poetky
Vážko - malý azurite
ukrytá jsi v rákosí
křídla jak nohy gepard, hbité
a elegance stébel za rody

Vážko - moje múzo vílí
ladná vlnek tanečnice
pověz mi - kde jsou mí milí?

Nevím. Ptej se večernice

Doznání

20. srpna 2018 v 8:00 | Annie |  Planoucí léto
Co si budem povídat
nejsem zrovna cnostná
dávno uplaval první květ
já toužila vše poznat

Trhala jsem ze stromů lásky, vášní, zrady
ochutnala ovoce z přemnohé zahrady
pila vodu z potoků ústících do sta moří
a křičlela "Uhas mne! Než Ti touhou shořím"

Nebudu Ti zapírat, že jsem žila v hříchu
smilstvo, touha, bažení, pocítila pýchu
poznávala, ztrácela, zasela všeliché
někdy byl důvod se bát, jindy strachy liché

Sonet o muži

18. srpna 2018 v 8:02 | Annie |  Sonety
Proč na Tě nemůžu zapomět
pustit jak chýří do povětří
vždyť je to už deset let
a vzpomínky jsou stále křehčí

Budeš už tátou, pod srdcem nosí
Tvá žena první ratolest
a já si tahám z osudí losy
poukázky na bolest

Zapomět nemůžu, změnit se nedá
to je zákon života
na vzpomínky prach potichu sedá

Jenže tak jako přichází květen
i vzpomínky se vracejí
a znovu toulají se světem

Po létě...

16. srpna 2018 v 8:01 |  Zamyšlení
Za chvíli září a léto zmizí
co bylo mi známé, bude zase cizí
sbalím si život do krabic, batohu
a budu doufat, že si tím pomohu

Vracím se zpátky, chyby své napravit
něco se naučit a známé pozdravit
Na cestu vydávám se jak ptáci tažní
sbohem má lásko, navrátím se za žní

Pošlu Ti pár řádků o mém novém milém
obloze azurové, víně mléčně bílém
písničkách zpívaných tak opojnou řečí
v písmu které nerozluštíš, nedokážeš přečíst

Bude zas léto , tobě ztmavnou rety
na dvě a půl hodinky, spojíme své světy

Létní láska

13. srpna 2018 v 8:02 | Annie |  Poetky
Když skřehne zimou letní láska
vzpomínáš na louky, na běláska
a trochu žáru co zbyla Ti v hrudi
jako světélko naděje, když vzduch studí

Pak chytáš si vločky do dlaní
tak jako v létě třešně
pozdě přichází svítání
a den odchází spěšně

Letní svět

11. srpna 2018 v 10:08 |  Poetky

Svět chutná po ostružinách
a prvních trnkách letošních
vychutnej než přijde zima
léto - čas lásek , rozkoší

Léto odchází

9. srpna 2018 v 7:14 |  Haiku- japonské básně
Rána již zebou
mi ruce, nohy, tělo
večery chladí

Zima potichu tančí
bere se nitky léta

Podzim přichází (haiku)

8. srpna 2018 v 14:08 |  Haiku- japonské básně
První žlutý list
plave ve vlnách řeky
posel podzimu

Poetka druhá

6. srpna 2018 v 17:07 | Annie |  Poetky
Měsíc žhne jako rozpálená vatra
nech mě poznat, objevovat, pátrat
jestli ti ostych dotknout se mě brání
ber to jaké mé nejvroucnější prání

Vážka

4. srpna 2018 v 17:04 | Annie |  Poetky
Vážka
v blankytném těle
zakletý drahokam
stříbrná koketka
vzhlížející se v hladině
voních vlnek
jako v zrcádcích
které barví letní slunce

Kam dál